Svařování obalenou elektrodou, známé také jako obloukové svařování MMA, je nejstarší metoda svařování, která využívá tavení kovu elektrickým obloukem mezi elektrodou a svařovaným (základním) materiálem. Připravili jsme pro vás jednoduchý návod na pracovní postup, který je určen především začínajícím svářečům.
1. Příprava před samotným svařováním
Pro svařování si zajistěte velmi dobře větrané místo. Při svařování vzniká nebezpečný svářečský dým, který opravdu nechce nikdo dýchat. Pokud chcete, svařovat můžete i venku, protože nehrozí odfouknutí ochranné atmosfáry (jako u metod MIG/MAG a TIG). Oblečte si vhodný svářečský oděv (kalhoty, bunda) nebo alespoň svářečskou zástěru, kožené svářečské rukavice a nezapomeňte na svářečskou kuklu.
2. Příprava materiálů na svařování
Pečlivě očistěte povrch materiálu v místě, které budete svařovat. Odstraňte nečistoty a případnou rez – nejlépe se hodí drátěný kartáč, úhlová bruska apod. Zároveň materiál dobře odmastěte např. technickým benzínem. Tím zajistíte dokonalý přenos proudu mezi elektrodou a svařovaným materiálem.
Abyste měli jistotu, že se vám svařované části během svařování nepohnou, doporučujeme použít k jejich uchycení zámečnické svěrky, svářečské magnety nebo jiné pomůcky.
3. Výběr správné elektrody
Vyberte obalenou elektrodu vhodnou pro svařovaný (základní) materiál. Existuje mnoho typů elektrod s různými druhy obalů a různými vlastnostmi, uvádíme proto pouze nejčastěji používané typy pro jednotlivé materiály.
- Pro svařování běžné nelegované oceli (zkrátka železa) doporučujeme rutilové elektrody typu E6013, které jsou vhodné i pro slabší materiály. Pro silnější materiály - např. tlakové nádoby - jsou naopak vhodnější bazické elektrody typu E7018.
- Pro svařování nerezu doporučujeme nejběžnější elektrody typu E308L.
- A pokud si troufáte na hliník, pak doporučujeme elektrody typu E4043 (AlSi5).
Jaký průměr elektrody zvolit? Při běžném domácím svařování nejčastěji využijete elektrody o průměru 2,0 a 2,5 mm. Pokud si ale s výběrem vhodné elektrody nevíte rady, kontaktujte nás. Rádi vám poradíme!
4. Nastavení svářečky – zapojení kabelů
Kabel s držákem elektrody zapojte do svorky s odpovídajícím pólem (+/-) tak, aby polarita vždy odpovídala typu elektrody a doporučení výrobce. Zemnící kabel poté zapojte na opačný pól. Tento postup ale platí pouze pro moderní invertory, které svařují stejnosměrným proudem (DC) a volbu polarity umožňují. Kabel s držákem elektrody tak může být připojen jak na kladný pól (DC+), tak i na záporný pól (DC -). To je velká výhoda, protože díky tomu můžete invertorem svařit v podstatě jakýkoliv materiál.
U starších typů svářeček – trafosvářeček – se polarita nemění a svařovací kabely jsou velmi často připojeny napevno. Je to dáno tím, že trafa svařují pouze střídavým proudem (AC ~). To s sebou přináší nevýhodu v podobě omezené možností svařování některých materiálů – typický je hliník, který zkrátka elektrodovou trafosvářečkou nesvaříte.
Po správném zapojení kabelů přichyťte svěrku zemnícího kabelu (zemnící kleště) ke svařovanému materiálu. Zemnící svěrky mohou mít mnoho podob - klasické čelisťové, magnetické, otočné apod. Pro co nejlepší přenos proudu uchyťte svěrku co nejblíže místu svaru – pochopitelně na vodivou část. Není od věci místo připojení důkladně očistit – opět např. drátěným kartáčem.
5. Nastavení svářečky – svařovací proud
Nyní přišel čas na zapnutí svářečky. Důležitým bodem je nastavení velikosti svařovacího proudu. Obecné pravidlo zní, že velikost proudu v ampérech se rovná přibližně čtyřicetinásobku průměru elektrody v milimetrech. Tzn. že pro elektrodu 2,0 mm je odpovídající svařovací proud přibližně 80 A.
Uvedený výpočet proudu je ale pouze orientační a doporučený svařovací proud se může lišit. Výrobci elektrod proto vždy uvádí doporučenou velikost svařovacího proudu (stejně jako i správnou polaritu) na krabičce s elektrodami. Jak takové značení vypadá si můžete prohlédnou na obrázku níže. Nemáte-li originální balení elektrod k dispozici, naleznete tyto informace v materiálovém listu k elektrodám. Na našich stránkách je u každého typu elektrod materiálový list volně ke stažení.
(1) Polarita - elektrody GoldRox umožňují DC+, DC- i AC~
(2) Doporučený svařovací proud - pro elektrody GoldRox Ø 2,5 mm je 60-90 A
Zde si dovolíme malinké odbočení - kromě polarity a doporučeného proudu jsme totiž na štítku vyznačili ještě jeden parametr (3) a tím jsou pracovní polohy při svařování.
6. Pracovní polohy při svařování
Dá se předpokládat, že pokud se svařováním teprve začínáte, budete nejprve svařovat různé plechy a jekly ve vodorovné poloze – správně se poloha označuje vodorovná shora (PA) a je to nejčastější pracovní poloha, kterou zvládne každá elektroda. Postupem času ale přijdete na to, že existují i další polohy - svislá nahoru (na stoupačku), svislá dolu, nad hlavou apod. a ne každá elektroda je pro takovou polohu vhodná.
To, pro kterou polohu je elektroda určená, zjistíte opět na štítku na krabičce s elektrodami. Více o pracovních polohách se můžete dozvědět v našem článku Pracovní polohy při svařování.
Jednoduchý přehled svařovacích poloh
Mějte proto na paměti, že pro dosažení rovnoměrného a kvalitního svaru je třeba vždy dodržovat předepsané parametry a vybírat vhodnou elektrodu dle požadované aplikace.
7. Uchycení elektrody
Obalená elektroda patří do držáku elektrody (kleští). Držák elektrody může mít různé podoby - klasický čelisťový, s rychloupínacím systémem apod. Elektrodu je vždy třeba uchytit pevně, aby byla co nejstabilnější a dobře se ovládala.
8. Zapálení oblouku
Přiložte elektrodu k základnímu materiálu a lehce škrtněte, podobně jako běžnou zápalkou. Tím zapálíte elektrický oblouk. Ihned po zapálení oblouku elektrodu oddalte přibližně 5 mm od základního materiálu, aby nedošlo k přilepení elektrody.
9. Samotné svařování
Zapálením oblouku mezi elektrodou a základním materiálem dochází k roztavení kovu a vzniku tavné lázně. Nyní je čas na to začít elektrodou pohybovat. Elektrodu držte pod úhlem 30–60°, mírně s ní táhněte v požadovaném směru a současně elektrodou pohybujte i lehce do stran (kmitejte). Vždy udržujte konstantní rychlost a hlavně se snažte udržet i stále stejnou vzdálenost elektrody od základního materiálu. Doporučená je vzdálenost odpovídající průměru elektrody - tzn. 2,0 mm, 2,5 mm apod. To však neplatí u elektrod bazických, kde je vyžadován kratší oblouk a doporučená vzdálenost je 0,5 krát průměr elektrody. Aby toho bylo možné dosáhnout, musí být bazické elektrody vedené vůči materiálu více kolmo než např. elektrody rutilové.
Udržet konstantní vzdálenost elektrody od materiálu zpočátku nebude vůbec snadné - elektroda se odtavuje, ruka se třese a oblouk se bude různě prodlužovat nebo zkracovat. Občas oblouk zhasne (příliš dlouhý oblouk), občas se naopak elektroda přilepí (krátký oblouk). Ale postupem času určitě přijdete na správný postup, sladění pohybů a po vyvaření pár desítek elektrod získáte i pevnou ruku.
10. Dokončení svaru
Po ukončení svařování nechte svar zchladnout a poté oklepejte strusku, která se během svařování vyplavuje na povrch svaru. K tomu se nejlépe hodí některé ze svářečských kladívek.
11. Kontrola svaru
Zkontrolujte u svaru jeho pravidelnost, pevnost a kvalitu. Případné nedostatky v tuto chvíli můžete opravit - nejčastějším způsobem opravy je vybroušení vadného svaru a opětovné zavaření. A pokud je svar v pořádku, tak máte hotovo!
Pokud navíc plánujete celý výrobek ještě povrchově upravit - lakování, komaxit apod. - není od věci vytvořené svary obrousit, aby nejenom dobře držely, ale také pěkně vypadaly.
Pamatujte, že svařování obalenou elektrodou vyžaduje cvik a zkušenost - potřebné dovednosti dosáhnete pouze pravidelným tréninkem. Při svařování vždy dbejte na bezpečnost – používejte vhodné ochranné pomůcky a pracujte ve vhodném prostředí.