Wolframové elektrody

Pro svařování metodou TIG se používají tzv. netavící se wolframové elektrody, označované též jako wolframové jehly nebo W-elektrody. Při svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu (argon) hoří elektrický oblouk mezi wolframovou elektrodou - která je pomocí kleštiny upevněna v TIG hořáku - a základním materiálem nebo svarovou lázní. Vzniklé teplo natavuje svarové hrany základního materiálu, případně i přídavný materiál - TIG drát. Na rozdíl od obalených elektrod pro metodu MMA tedy v tomto případě wolframová elektroda neslouží jako přídavný materiál, ale jejím úkolem je zajištění stabilního elektrického oblouku pro vytvoření tavné lázně.

Wolframové elektrody lze dělit podle příměsí (legur). Kromě nelegované elektrody z čistého wolframu (označení WP) se používají elektrody legované oxidy thoria, lanthanu (zn. WL nebo WLa), ceru (WC nebo WCe), zirkonu (WZ nebo WZr), oxidy vzácných zemin (E3) apod. Volba správného typu elektrody závisí na druhu proudu (AC, DC), druhu základního materiálu (ocel, nerez, hliník, titan apod.) a použité aplikaci (ruční svařování, orbitální svařování, svařování mikroplasmou apod.)

Pro ruční TIG svařování obecně doporučujeme elektrody WCe20 (šedá), WLa15 (zlatá) a E3 (lila). Tyto typy jsou univerzální, lze je použít pro stejnosměrný (DC) i střídavý (AC) proud a pokrývají široký okruh materiálů jako je hliník, nerez, ocel, bronz, titan, měď apod.

• Metoda TIG - základní seznámení
• Druhy a použití wolframových elektrod
• Proč a jak brousit wolframovou elektrodu